Jak našli panenku, která tence plakala

Jednou celý den pršelo. Venku bylo mokro a studeno, takže pejsek a kočička zůstali doma. Neměli co dělat, a proto si povídali. Pejsek si přál nějaké hračky, aby si měli za deště s čím hrát.

Kočička mnoho hraček nepotřebovala. Stačilo jí klubíčko nebo kousek papíru. Zato znala děti, které jich měly příliš mnoho. S některými si už vůbec nehrály a nechávaly je všude ležet. Pejskovi to připadalo škoda. Hračky pak byly špinavé, rozbité nebo roztrhané. Mysleli si, že by se o své hračky starali lépe. Povídali si, až usnuli.

Ráno svítilo slunce a vydali se ven. Náhle uslyšeli tichý, jemný pláč. Nevěděli, jestli pláče ptáček, brouček nebo motýl. Hledali a nakonec našli v mokré trávě malou panenku.

Nějaké dítě ji tam nechalo nebo ztratilo už před několika dny. Panenka měla mokré šaty, hlad a kašel. Bála se tam sama. Řekla jim, že pláče, protože na ni její holčička zapomněla. Bylo jí smutno.

Pejskovi a kočičce jí bylo líto. Tak malé panenky si přece nemohou pomoci samy. Rozhodli se, že ji vezmou k sobě. Opatrně ji nesli domů. Panenka přestala plakat: už nemusela zůstat sama v mokré trávě.

Kočička jí svlékla a vyprala špinavé šaty. Dala je na slunce uschnout. Pejsek uložil panenku do postele, aby se zahřála, a přinesl jí rohlík s mlékem. Najedla se a usnula. Oba kolem ní chodili potichu.

Radovali se, že mají své dítě. Chtěli se o něj starat lépe než holčička, která panenku nechala venku. Kočička se chtěla starat o to, aby panenka byla čistá. Pak si však vzpomněla, že pro ni nemají hračky.

Vyrobit je neuměli a dětem je ukrást nechtěli. Pejsek přemýšlel, až dostal nápad. Včera přece mluvili o ztracených a zapomenutých hračkách! Půjde je hledat a dá je panence.

Prošel všechna zákoutí a našel spoustu věcí. V trávě ležel míček, jinde kostky, obrázky, dřevěné domečky a zvířátka. Našel i malé nádobí. Bylo toho tolik, že všechno skoro nemohl unést.

Kočička se po jeho návratu divila, kolik hraček děti ztratí. Rozhodla se hledat také. Mohla se dostat i do míst, kam se pejsek nevešel. Našla třeba malý kbelík, knížku s obrázky, oblečení pro panenky a ještě menší panenku na hraní. Přinesla toho tolik, že by si mohli otevřít obchod s hračkami.

Všechno postavili kolem postele. Panenka se probudila a měla obrovskou radost. Hrála si se svými novými rodiči. Hraček bylo tolik, že neměla čas pořádně si hrát se všemi.

Pejsek a kočička jí dali jméno Járinka. Měli se navzájem rádi. U nich jí bylo tak dobře, že na původní holčičku už nemyslela. Na své hračky dávala pozor. Žádnou nezničila, nezapomněla ani neztratila. Nakonec měla víc hraček než všechny ostatní děti a panenky na světě.