Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort

Pejsek měl mít zítra svátek a kočička narozeniny. Děti to věděly a chtěly jim přichystat nějaké překvapení. Přemýšlely, co by jim daly nebo pro ně udělaly, až dostaly nápad: upečou jim dort. Tedy vlastně neupečou — vzaly formičku a uplácaly krásný dort z písku. Navrch položily pět pěkně bílých kamínků, které představovaly mandle. Dort vypadal jako opravdový.

Donesly ho oběma oslavencům. „Je moc dobrý,“ ujišťovaly je, „můžete si ho celý sníst.“ Pejsek s kočičkou si dort vzali, dělali nad ním „ňam, ňam“ a tvářili se, jako by jej jedli. Pochválili děti, jak se jim povedl: takový dort prý ještě nikdy nejedli. Děti měly radost a odešly domů.

„Škoda, že pejskové a kočičky nejedí písek,“ posteskl si pejsek, když zůstali sami. Tak krásný dort mu vzbudil náramnou chuť na dort skutečný. Musel by ovšem být doopravdy k jídlu! Kočička přiznala, že dostala stejnou chuť. Když má ona narozeniny a on svátek, měli by si přece dort připravit. Jenže nevěděla, jak se to dělá.

Pejsek měl jasno. Pravý dort je podle něj snadná věc: dá se do něj všechno nejlepší, všechno, co máš nejraději. Když použiješ pět výborných jídel, bude pětkrát dobrý; když deset, bude desetkrát dobrý. Oni do něj však dají sto nejlepších jídel, a tak bude stokrát dobrý. Kočička souhlasila, že právě tak připraví ten nejlepší dort.

Nasadili si zástěry a pustili se do vaření. Mouku, mléko a vejce smíchali dohromady. Kočička nasypala cukr, protože dort musí být sladký. Pejsek přidal sůl, neboť trochu slaný být také musí. Kočička navrhla máslo a zavařeninu, jenže zavařeninu pejsek neměl rád. Místo ní tedy použili několik sýrečků, na kterých si pochutnával mnohem raději.

Kočičce se zdálo, že směs není dost mastná, a přidala několik kůží ze slaniny. Pejsek připomněl ořechy a nasypal jich celý sáček. Kočička ořechy schválila, ale trvala také na okurce. Pejsek nechtěl zapomenout na kosti; dali jich tam hodně. Kočička zase milovala myši, a tak v dortu skončily čtyři.

Pejsek přihodil několik pořádně opepřených párků. Kočička si vzpomněla na to hlavní: šlehanou smetanu. Do směsi přidali celý hrnec. Následovala cibule, čokoláda a omáčka. A pořád dávali a míchali další věci: česnek, pepř, sádlo, bonbóny, škvarky, skořici, krupicovou kaši, tvaroh, perník, ocet, kakao, zelí, jednu husí hlavu i rozinky. Jen chleba tam nepřidali, protože pejskové a kočičky jej zvlášť rádi nejedí.

Po důkladném smíchání byl dort velký jako kolo od vozu. „To se nějak najíme!“ pochvalovali si a dali jej péct. Kouřilo se z něj, bublal, prskal, syčel a vypouštěl páru; smažil se, připaloval, rostl a přetékal. Kouř připomínal pálené staré hadry. Jakmile se jim zdál dost upečený, položili jej před dveře, aby vychladl.

Kočička dostala další nápad. Děti byly tak hodné, že jim přinesly svůj dort, proto je teď pozvou na ten vlastní. Vzali se za ruce a šli za nimi. Děti byly na zahrádce a hrály si s kuličkami. Pejsek s kočičkou je pozvali a ještě si s nimi chvíli hráli: nejprve s kuličkami, pak s míčem a také s kostkami.

Mezitím šel kolem chladnoucího dortu jeden velký zlý pes. Zavonělo mu do nosu, a tak čichal a čichal, až se k dortu dostal. Rozhodl se, že si dá, a pustil se do něj. Hltal tak dychtivě, až mu stály v očích slzy, protože uvnitř byl dort stále horký. Několikrát se zakuckal, ale jedl dál, dokud nezbylo nic. Pak vypil plnou konev vody a odvalil se pryč.

Když si ostatní dost pohráli, vzpomněli si na dort. Všichni se vzali za ruce a vydali se zjistit, zda už dostatečně vychladl. Pejsek s kočičkou dětem slibovali, jak si pochutnají: ani netuší, kolik dobrého do něj dali.

Jenže dort byl pryč. Rozhlíželi se, kdo jim ho vzal, až uviděli velkého psa pod keřem. Ležel tam a těžce sténal. Dortem se hrozně přejedl a nyní mu bylo zle. Naříkal, co v tom dortu vlastně bylo namícháno, že má tak strašné bolesti břicha.

Pejsek mu připomněl, že měl cizí dort nechat být. Kočička však prohlásila, že si ze ztráty nic nedělá. Možná by jim po jejich vlastním dortu bylo právě tak špatně a svátek i narozeniny by měli zkažené. Pejsek jí dal za pravdu. Jenže měl hlad a jedl by skoro cokoli. Doma už ovšem nezůstalo vůbec nic: všechno dali do dortu. A hladový na svůj svátek být nechtěl.

Děti je uklidnily a pozvaly k sobě na oběd. Maminka už volala, aby šly jíst; děti jí vysvětlily, že jejich hosté slaví svátek a narozeniny, a také tedy musejí dostat něco dobrého. Dali jim polévku, maso a bramborové knedlíky. Maminka ještě někde našla kousek včerejšího koláče.

Pejskovi a kočičce oběd výborně chutnal. Poděkovali a šli spokojení domů. Libovali si, jak se při oslavě nakonec dobře měli: tak chutný oběd, a ani trošičku je po něm nebolelo břicho. Doma šli po jídle spát, spokojení s tím, jak se svátek a narozeniny přece jen vydařily.

Velký zlý pes však po jejich dortu sténal a naříkal v keři ještě celých čtrnáct dní.