Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort

Pejsek měl mít následujícího dne svátek a kočička narozeniny. Děti o tom věděly a přemýšlely, čím by je překvapily. Nakonec dostaly nápad: udělají jim dort. Vzaly si formičku, uplácaly krásný dort z písku a navrch položily pět bílých kamínků, které měly představovat mandle.

Přinesly ho pejskovi a kočičce a ujistily je, že je výborný a mohou ho celý sníst. Pejsek s kočičkou předstírali, že jedí, pochvalovali si, jak se dort povedl, a dětem poděkovali. Děti měly radost a vrátily se domů.

Pejsek potom litoval, že pejskové a kočičky písek nejedí. Při pohledu na tak krásný dort dostal velkou chuť na opravdový. Kočička ji dostala také. Když mají zítra co slavit, měli by si přece nějaký upéct. Jenomže ona nevěděla, jak se takový dort dělá.

„To je lehké,“ prohlásil pejsek. Do dortu je podle něj třeba dát všechno, co máš nejraději. Pět nejlepších jídel vytvoří pětkrát dobrý dort, deset jídel desetkrát dobrý dort. Oni jich ovšem použijí sto, takže jejich dort bude stokrát dobrý. Kočička uznala, že to je pravda.

Oba si vzali zástěry a pustili se do vaření. Nejdřív smíchali mouku, mléko a vejce. Kočička přisypala cukr, protože dort musí být sladký. Pejsek však chtěl i trochu slané chuti, a proto přidal sůl. Následovalo máslo. Zavařeninu pejsek odmítl: nemá ji rád, raději několik sýrečků. Tak je tam dali.

Kočičce připadal dort málo mastný, takže do něj přidala kůže ze slaniny. Pejsek nezapomněl na ořechy a ona na okurku. Do dortu přišlo také hodně kostí a čtyři myši — každý přidával, co měl nejraději. Pak ještě párky s pepřem, hrnec smetany, cibule, čokoláda a omáčka.

Míchali všechno možné: česnek, pepř, sádlo, bonbóny, skořici, kaši, tvaroh, perník, ocet, kakao, zelí, husí hlavu i rozinky. Jen chleba vynechali, protože ten pejskové a kočičky příliš rádi nejedí.

Když všechno smíchali, měli dort veliký jako kolo u vozu. Pochvalovali si, jak se najedí, a dali ho péct. Z dortu stoupal kouř i pára, bublal, prskal, syčel, připaloval se a přetékal. Když se jim zdál dost upečený, postavili ho před dveře, aby vychladl.

Kočička připomněla, jak hodné byly děti. Měli by je tedy na dort také pozvat. Šli za nimi a našli je na zahradě, kde si hrály s kuličkami. Pozvali je a chvíli si s nimi hráli, také s míčem a kostkami.

Zatím kolem jejich dortu prošel velký zlý pes. Ucítil vůni dortu a čichal, dokud ho nenašel. Pustil se do jídla a hltal tak dychtivě, že mu tekly slzy: dort byl uvnitř ještě horký. Několikrát se zakuckal, ale snědl ho celý. Potom vypil plnou konev vody a odvalil se pryč.

Když se pejsek s kočičkou a dětmi vrátili, zjistili, že dort zmizel. Brzy však uviděli pod keřem velkého psa. Ležel tam, sténal a naříkal na bolest břicha. Moc se přejedl a podivná směs v dortu mu způsobila strašné potíže. Pejsek ho pokáral: neměl jíst dort, který mu nepatřil.

Kočička řekla, že ji ztráta vlastně netrápí. Třeba by jim po jejich dortu bylo stejně špatně a měli by zkaženou oslavu. Pejsek souhlasil, jenže pořád měl hlad. Doma už nebylo vůbec nic k jídlu, protože všechno spotřebovali na dort.

Děti je proto pozvaly k sobě na oběd. Vysvětlily mamince, že pejsek slaví svátek a kočička narozeniny. Hosté dostali polévku, maso, bramborové knedlíky a ještě kousek koláče ze včerejška. Všechno jim moc chutnalo.

Poděkovali dětem a vrátili se spokojení domů. Oslava se přece jen povedla a břicho je ani trochu nebolelo. Šli si po dobrém obědě zdřímnout. Zato velký zlý pes sténal v keři ještě celých čtrnáct dní.