Čeština / B1
Hrnečku, vař!
V jedné vesnici žila chudá vdova se svou dcerou. Jejich stará chalupa měla děravou střechu a pod ní chovaly několik slepic. Matka chodila v zimě do lesa na dříví, v létě na jahody a na podzim sbírala na polích obilí, které zůstalo po sklizni. Dcera nosila do města vejce na prodej. Tak se obě živily.
Jednou v létě matka trochu onemocněla. Dívka proto musela do lesa sama, aby přinesla jahody na kaši. Vzala si hrnek a kousek černého chleba. Když měla jahod plný hrnek, došla ke studánce, sedla si a chystala se poobědvat.
Vtom se objevila stará žena. Vypadala jako žebračka a v ruce držela malý hrneček. Prosila dívku o trochu chleba, protože od včerejšího rána nic nejedla.
„Dám vám třeba celý,“ odpověděla dívka. „Já vydržím, než přijdu domů. Jen aby pro vás nebyl moc tvrdý.“
Stará žena jí poděkovala a podala jí svůj hrneček. Vysvětlila, že když ho doma postaví na stůl a řekne: „Hrnečku, vař!“ — uvaří tolik kaše, kolik bude chtít. Musí si však zapamatovat také druhý příkaz: „Hrnečku, dost!“ Tím vaření zastaví. Pak žena náhle zmizela.
Dívka doma vyprávěla matce o setkání v lese. Chtěla zjistit, jestli stará žena mluvila pravdu, a tak postavila hrneček na stůl a vyslovila první příkaz. Na dně se ihned začala vařit kaše. Než by napočítala do deseti, byl hrneček plný. Dívka zavolala: „Hrnečku, dost!“ — a vaření přestalo.
Matka s dcerou se posadily proti sobě a s chutí se najedly. Kaše chutnala výborně, jako mandle. Potom dívka dala několik vajec do košíku a odešla je prodat do města. Na trhu však musela zůstat dlouho. Nabízeli jí za vejce příliš málo, takže je prodala teprve večer.
Matku už čekání unavovalo. Dostala znovu hlad a vzpomněla si na dobrou kaši. Vzala tedy hrneček a řekla: „Hrnečku, vař!“ Sotva se otočila, byl plný. Šla do komory pro misku a lžíci.
Když se vrátila, vyděsila se. Kaše tekla přes okraj na stůl, ze stolu na lavici a z lavice na podlahu. Matka si nemohla vzpomenout na slova, která měla hrneček zastavit. Přikryla ho miskou, ale kaše ji shodila. Miska se rozbila a kaše tekla dál.
Brzy jí bylo v pokoji tolik, že matka musela utéct do předsíně. Naříkala a zlobila se na dceru, že přinesla domů takové neštěstí. Když kaše začala téct i do předsíně, vylezla pod střechu. Jenže proud nepřestával. Kaše už vytékala dveřmi i oknem na náves a na cestu.
Kdo ví, jak by to skončilo, kdyby se právě nevrátila dcera! Okamžitě zavolala: „Hrnečku, dost!“
Hrneček poslechl. Na návsi však zůstala celá hora kaše. Zemědělci, kteří se večer vraceli z povinné práce na polích svého pána, nemohli projet. Aby se dostali domů, museli se kaší projíst.
English summary · includes the ending
A poor girl goes into the forest to gather strawberries because her mother is unwell. When an old woman asks for food, she gives away her bread. In return, the woman gives her a small pot and teaches her two commands: one starts it cooking porridge and the other stops it.
At home, the girl proves that the gift works, and she and her mother enjoy a meal. She then leaves to sell eggs at the market, where low offers keep her until evening.
Hungry again, her mother starts the pot but forgets the stopping command. Covering it does not help. Porridge fills the room, drives her upward through the house and pours into the village.
The girl returns just in time and tells the pot to stop. By then, a huge mound blocks the road. Villagers coming home from work must eat their way through the porridge to reach their houses.
Adapted for Lejrbår from the credited source.
Read the source